Většinu informací o světě získáváme prostřednictvím zraku. Vědci zjistili, že 80% informací nebo dokonce úplně vše, co si pamatujeme, jsme někdy viděli.
Oko lze přirovnat k fotoaparátu. přední část oka plní funkci čočky podobně jako skleněná čočka v přední části kamery. Čočka je zakřivená průhledná látka, která při průchodu světla láme paprsky. Tmavá část uprostřed oka se nazývá zornice ( panenka ) a řídí množství světla vstupujícího dovnitř oka. Její funkci lze přirovnat k funkce clony, která je uložena za čočkami fotoaparátu - otevírá se a přivírá podle množství světla. Pozadí oka se nazývá sítice a představuje " film ", na který se obraz sledovaného předmětu zobrazí.
Jak oko pracuje
Oko je samozřejmě mnohem složitější než fotoaparát. Fotoaparát pouze zaznamenává obraz na film, kdežto lidé a zvířata mohou vnímat smysl zobrazených informací a v závislosti na nich měnit svoje chování.
Oko je totiž spojeno zrakovým nervem s mozkem. Zrakový nerv je umístěn v zadní časti oka. Zobrazená informace se přenáší zrakovým nervem do mozku v podobě impulsů, které mozek dekóduje. Každé oko vnímá sledované předměty z trochu odlišného úhlu a vysílá tedy do mozku nepatrně odlišné informace. V ranném věku dítěte se mozek učí tyto dva odlišné obrazy skládat dohromady, jinak by člověk viděl dvojitě. Díky složení dvou obrazů lze sledované předměty vnímat prostorově. Díky zpracování přiváděných impulsů v mozku vnímáme sledované předměty ve správné orientaci. Při průchodu světla čočkou se totiž světelné paprsky lámou a rozkládají a na sítnici dopadne obraz vzůru nohama. Protože je nepohodlné chodit po hlavě jen proto, abychom předměty viděli správně orientované, mozek obraz otáčí. Mozek ale potřebuje určitý čas, aby se naučil obraz otáčet, a tak malé děti vidí vzhůru nohama.